Jaký je rozdíl mezi hřibem kovářem a hřibem kolodějem?
Houbaři jim říkají souhrnně modráky a často je hází do jednoho pytle. Oba mají spodek klobouku červený nebo oranžový, oba na řezu během vteřin zmodrají. Jenže to jsou dva různé hřiby. A ten nejjistější rozdíl je vidět na první pohled, když se houba otočí a člověk se podívá na nohu: kovář má nohu poprášenou drobnými červenými tečkami, koloděj ji má potaženou síťkou.
Tečky, nebo síťka
U kováře vypadá noha, jako by ji někdo poprášil jemným červeným práškem nebo posypal drobnými šupinkami. Žádný vzor, jen tečky a vločky, hustší nahoře pod kloboukem.
Koloděj má na noze pravidelnou síť, jako by mu ji někdo navlékl do punčochy. Oka jsou protáhlá, červená až hnědočervená na žlutém podkladu a dají se sledovat okem jako vzor na pletivu.
Kdo to jednou vidí vedle sebe, už si to nesplete. Síťka je kresba, tečky jsou prach.
Každý roste v jiném lese
Druhý rozdíl je v tom, kde rostou. Kovář je houba kyselých horských a podhorských lesů — pod smrky, jedlemi, buky, na chudé kyselé půdě. Je to jeden z nejběžnějších hřibů v Česku a umí se objevit už v květnu.
Koloděj má rád teplo a vápník. Roste spíš pod duby, lípami a habry, na teplejších a vápenitých místech, často v parcích a na okrajích listnatých lesů. Ve smrčině ho člověk potká jen výjimečně.
Takže když se modrák najde ve smrčině na Šumavě, je to skoro jistě kovář. Když pod dubem na jižní Moravě, je to dobrý kandidát na koloděje.
Další drobnosti
Kovář má klobouk tmavší, sametový, tmavě hnědý až skoro černohnědý. Koloděj bývá světlejší, olivově nebo kožovitě hnědý. A koloděje poznáte ještě podle jedné věci: když se rozkrojí, nad rourkami pod kloboukem bývá v dužnině tenká červená linka. Kovář ji nemá.
Obě houby jsou pro houbaře známé jako hřiby, které se musí pořádně a dlouho tepelně upravit. To mají společné.