Proč houby nerostou v zimě?
Listopad, les holý, na hřiby ani pomyšlení. Přitom podhoubí je v zemi pořád a vlhko je taky. Tak proč nic? Odpověď je jednoduchá a trochu překvapivá: hřib v zimě neroste, protože strom spí. Hřib totiž nežije ze země, ale z cukru, který mu posílá strom. Když strom shodí listí a přestane vyrábět cukr, hřib nemá z čeho udělat plodnici. A pak je tu druhá skupina hub, těch, co jedí dřevo — a ty v zimě rostou dál. Jen o nich málokdo ví. I když Jidášovo ucho zná asi každý.
Hřib je na výplatě u stromu
Většina hub, které houbař zná, žije se stromem v dohodě: strom posílá do kořenů cukr ze svého listí, houba za to stromu pomáhá brát vodu a živiny. Plodnice — ta houba, co se sbírá — je drahá věc, na kterou podhoubí potřebuje hodně cukru najednou. A ten cukr má jen tehdy, když ho strom právě posílá.
Na podzim strom listí shodí a do jara vyrábět přestane. Přísun cukru se zavře. Podhoubí v zemi neumře, jen zpomalí a čeká — na plodnici nemá, i kdyby bylo teplo a mokro jako v září. Proto ani v mírné, deštivé zimě žádné hřiby nejsou. Není to zimou. Je to tím, že strom má zavřeno.
A proto taky hřiby nerostou ani v létě po suchu, kdy strom cukr šetří pro sebe, a proto přijdou v září, kdy strom ještě jede naplno a zároveň zaprší. Sezóna hřibů je vlastně sezóna stromu, ne houby.
Kdo jí dřevo, může růst i v prosinci
Druhá skupina hub žádného živého partnera nemá. Jedí mrtvé dřevo — pařezy, padlé kmeny, uschlé větve. Dřevo je zásobárna, která na zimu nezavírá: cukr je v něm uložený a houba si ho bere, kdy chce. Tyhle houby nic nebrzdí, jen teplota. A pár z nich si poradilo i s teplotou.
Penízovka sametonohá roste od listopadu do února, klidně z pařezu vedle zamrzlé louže. Když udeří mráz, zmrzne s ním — plodnice ztuhne na kámen — a když povolí, rozmrzne a roste dál, jako by se nic nestalo. Dokáže to díky látkám ve své dužnině, které nedovolí ledu udělat velké krystaly; podobné látky se dnes zkoumají pro mražení potravin, protože dělají přesně to samé. Hlíva ústřičná je opatrnější: v mrazu se jen zastaví a čeká na oblevu. A Ucho Jidášovo na bezu vyschne na tvrdou skořápku a po prvním dešti nebo oblevě nasákne a je zase měkké a živé.
Všechny tři mají společné, že rostou na dřevě. Ani jedna nepotřebuje strom, který by pro ni v létě něco vyrobil.
Takže rostou, nebo nerostou?
Obojí. Houby, které houbař hledá — hřiby, křemenáče, kozáky, klouzky — v zimě nerostou a nezačnou, ani kdyby byl leden teplý jako květen. Čekají na strom, ne na počasí. Houby ze dřeva rostou celou zimu, pokud zrovna nemrzne, a i mráz je jen pozastaví.
Zimní les tedy není bez hub. Jen jsou jinde, než se houbař naučil dívat: ne pod stromy, ale na nich.