Proč se houby nesmí dávat do igelitky?
Košík je od pohledu poznávací znamení houbaře. Jenže ne kvůli tradici. Utržená houba totiž nepřestane žít — dál dýchá, a to mnohem víc než třeba jablko nebo mrkev. Dýcháním vzniká teplo a pára. V košíku obojí odejde do vzduchu. V igelitce obojí zůstane uvnitř, houby se v ní zahřejí, orosí a během pár hodin se zapaří. A v zapařené houbě se z bílkovin začnou dělat stejné látky jako ve zkaženém mase.
Houba dýchá jako sportovec
Když se utrhne jablko, skoro se nic nestane. Má slupku, dýchá pomalu a v míse vydrží týdny. Houba je jiná: má tenkou pokožku plnou pórů, tvoří ji z devíti desetin voda a po utržení dýchá několikanásobně rychleji než zelenina. Dýchání znamená spotřebu kyslíku a výrobu tepla a vodní páry.
Kdo někdy nechal v autě zavřenou tašku hub, to zná. Otevře ji, z tašky sálá teplo a zevnitř je celá vlhká. To není od slunce. To si vyrobily houby samy.
Co se stane v igelitce
Igelit nepropustí páru. Houby dýchají, pára stoupá, na stěnách tašky se sráží a voda stéká zpátky na houby. Zároveň se uvnitř hromadí teplo — a v teple houba dýchá ještě rychleji, takže vyrobí ještě víc tepla a páry. Roztočí se to samo. Za pár hodin je v tašce mokro a teplo jako v pařeništi, a to je přesně prostředí, ve kterém se bakteriím daří nejlíp.
Bakterie jsou na houbách vždycky, z lesa. V košíku, na suchém a chladném povrchu, se skoro nemnoží. Na mokré a teplé houbě se množí obrovskou rychlostí a začnou z ní ukusovat to, čeho má houba hodně: bílkoviny. A při rozkládání bílkovin vznikají látky, které tělo nesnáší — tytéž, které dělají ze zkažené ryby nebo masa jed. Houba přitom nemusí vypadat nijak hrozně. Trochu zvlhlá, trochu tmavší, voní divně. Zjevně zkažená je až později, jenže ty látky v ní jsou už dřív.
Nejčastější otrava houbami je otrava jedlými houbami
Zní to jako vtip, ale mykologové to říkají vážně: v Česku skončí každý rok v nemocnici víc lidí po jedlých houbách — zapařených, starých, špatně uchovaných — než po jedovatých. Otrava vypadá jako po zkaženém jídle: zvedá se žaludek, bolí břicho, přijde průjem. Houbař pak často řeší, který druh ho otrávil, a hledá chybu v určování. Chyba byla přitom v tašce.
A jde to rychle. V horkém dni v autě stačí cesta z lesa domů a hodina na zahradě, než dojde na čištění.
Proč zrovna košík
Protože je děravý. Přes proutí prochází vzduch ze všech stran, teplo i pára z hub odcházejí ven a houby zůstávají suché a chladné. Totéž udělá plátěná taška nebo papírový sáček — cokoli, co propouští vzduch. Igelitka, plastový kbelík s víkem nebo uzavřená krabice udělají pravý opak.
Stejně to platí doma. Houby vysypané na stůl nebo na noviny vydrží do rána; houby nechané v zavřené tašce v předsíni ne. To nejdůležitější, co košík dělá, totiž nedělá v lese, ale těch pár hodin potom.